Záměr této asistenční služby je tedy dopřát ošetřujícím osobám dostatečný odpočinek.
Jde především o zajištění pomoci postiženým lidem při osobní hygieně, sestavení stravovacího režimu, pomoc při odívání, poskytování terapeutických činností, zprostředkování kontaktu s veřejností a s úřady apod.
Odlehčovací služby se v České republice zavedly poměrně nedávno, ve světě však mají mnohaletou tradici. V některých průmyslově vyspělých zemích západní Evropy a v USA je tato forma sociálních služeb poskytována již od 60. let minulého století. První odlehčovací služby v Česku vznikly zásluhou některých rodin již v 90. letech, zaváděly je zpravidla z toho důvodu, že samy pečovaly o postižené osoby.
Odlehčovací služby definuje zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Rozdělujeme je do tří základních typů:
Terénní služby
Provádí se přímo v místě bydliště klienta, jsou výhodné především pro ty, kteří nemohou ze zdravotních důvodů opustit svůj byt, nebo je pro ně pobyt mimo domov stresující.
Ambulantní způsob
Využívají ji lidé, kteří mohou s postiženými docházet na pracoviště poskytovatele těchto služeb.
Pobytový typ
Tam jde o dlouhodobou spolupráci spojenou s ubytováním v objektech sociálních služeb. Většinou jde o klienty, jejichž rodiny nemohou z nejrůznějších důvodů dlouhodobě o postiženého pečovat.
Většina amerických a evropských struktur rozděluje odlehčovací služby do čtyř modelů:
Model č. 1
Služby jsou vykonávány v místě bydliště klientů, a to formou odborné pomoci kombinované s laickým přístupem. Rodina postiženého si zpravidla volí svého asistenta a prostředí, kde bude ke službě docházet, tedy většinou tam, kde se postižený člověk cítí nejlépe.
Model č. 2
Služba se vykonává v náhradní rodině mimo bydliště klienta. Jde o jistou formu pěstounské péče, přičemž náhradní rodina musí absolvovat příslušná školení a patřičný výcvik.
Model č. 3
Odlehčovací služba probíhá formou stacionářů, a to v kolektivech. Jsou to různá sociální zařízení, nebo skupiny, např. speciální školy a školky, kde jsou všichni klienti svěřováni odborníkům. Ti zajišťují zpravidla i odvoz klientů.
Model č. 4
Osoby s velmi těžkými projevy postižení, případně nevyléčitelně nemocní, jsou soustředěni ve speciálních léčebných zařízeních (nemocnicích, klinikách), kde kromě sociální terapie zásadní měrou promlouvá do sledování zdravotního stavu pacientů lékař.
